Čas jak známo má proměnlivou povahu. A nebo, abychom byli spravedliví, kvalitu či hustotu mu přisuzujeme my sami. Kdy to vlastně začíná? Mám pocit, že tohle dělení na "nestíhám", "tak rychle to uteklo", "tohle nikdy neskončí" a "už aby to bylo" se naučíme až s tím, jak rosteme a stárneme. Když jsem byla dítě, den byl akorát dlouhý, chvíle příjemné i nepříjemné trvaly stejně dlouho a rok byl mimo moje imaginační schopnosti.
Mám tušení, že to souvisí se způsobem prožívání - malé dítě je obdařeno stejnoměrnou pozorností vůči všemu. Nepolevuje, nevybírá si, nesnaží se žádnému vjemu vyhnout, je vlastně odevzdáno úkolu prožít všechno, co se mu děje. A není to špatná strategie, protože, jak praví jiný citát: "Problém je, že si myslíte, že máte čas."
Právě, to si myslíme všichni. Kolik představ o budoucnosti vyprodukujeme za jeden den? Přiznávám, že často uvažuju, které země jednou navštívím, až děti povyrostou. Nebo jak budu spát, pomalu jíst a dívat se na filmy. A přitom moc dobře vím, že mám jenom ten čas, který kolem mě právě teď protéká. Ten čas není vůbec špatný, není v důsledku ani dobrý. je to zkrátka čas, který mi byl dán a já se musím rozmyslet, jestli ho nechám roztříštit do tisíce drobných úkolů, nepozornosti, únavy a otrávenosti, nebo se trochu profackuju a budu vnímat jinak, s vděčností.
Stejně je zajímavý, že nás stojí víc úsilí narovnat záda, myslet pozitivně a dělat dobrý skutky, než ochabnout tělesně i duševně. Asi jsme cestou něco ztratili a teď máme trochu času to zase najít.
Přesně tohle se snažím uvědomit si každou chvilku.. je dnešek- muj neoblibenejsi den.. jinak zustavam ve sneni a realita proteka bez meho prozitku a pomalu jedu na autopilota, kde si ani jizdu autem chvilkama neuvedomim jen ji preziju, ne proziju.. hezky napsano.. diky .. opet jsem se pripoutala k Ted
OdpovědětVymazatTak tak...díky za komentář a hezký den!
Vymazat