9. prosince 2016

O dětském spánku

Nejdřív něco pozitivního na úvod: Zorince jsou čtyři a půl a už spí normálně. Z čehož vyplývá, že jednoho dne se prostě dočkáme a budeme spát celou noc. Hurá. 

A teď ty horší zprávy: občas se to může setsakramentsky protáhnout. Obě moje holky se narodily jako bdící nestvůry. Jsou obě úžasné, šikovné a nikdy bych je nevyměnila (no, možná jen občas vprostřed noci), ale co se týče spaní, je to k pláči (doslova).

Pointou tohoto příspěvku nebude objev uspávací techniky, stokrát bohužel. Chtěla jsem jen stejně postiženým matkám říct: není to vaše chyba! Když se narodila Zorinka, měla jsem naprosto zcestnou představu, že miminko přebalíte, nakojíte, uložíte do postýlky a ono spí. Zorinka spala asi hodinu před den a dvě hodiny v noci a mezitím řvala. Zkusila jsem všechno, VŠECHNO! ..a místy to bylo lepší, ale to jen díky tomu, že rostla. V zoufalství jsem se snížila až k Estivillově vyřvávací metodě, kterou jsem stejně vydržela asi jen tři dny a bylo to k ničemu. Přečetla jsem tuny diskuzí, příruček a psala jsem laktační poradkyni....nic. Pořád jsem se ale držela toho, že dítě má spát ve své postýlce, což jsem víceméně neustále dodržovala. Proplakaný (mnou i Zorinkou) noci skončily až kolem druhých narozenin, kdy začala v pohodě usínat a nebudila se, nebo jen výjimečně. 

Pak jsem čekala druhé dítě a měla jsem jasno v tom, co bylo posledně špatně. Nebohou Zorinku jsem prostě neměla nutit usínat ve své posteli, miminko má být u mámy, jak jsem mohla být tak blbá?! Takže Andělku mám od samotného narození u sebe, kojena je zcela dle svých potřeb ve dne v noci. A hádejte. Je to stejnej nespavec, akorát míň řve, protože má na dosah prso. Je jí osm měsíců a budí se každou hodinu, někdy si ze mě dělá živej dudlík a já trpím ve stejný poloze několik hodin, na druhej bok se otočit nesmím vůbec, protože to okamžitě zjistí a volá mě zpátky. Co se tím snažím říct? Nic s tím nenaděláte, pokud se vám takový děti narodí. úplně nejlepší je se s tím smířit a udělat to pro všechny co nejsnesitelnější (přičemž je jasný, že vy jako matka to prostě musíte vydržet). Některý dny jsou příšerný a tehdy mám vztek na všechny svoje kamarádky kromě jedné (zdravím Andreu), kterým děti spí plus minus normálně. Ale to je samozřejmě blbost - a tímto se vám omlouvám! Uklidňuju se, že to přejde stejně, jako už jednou...a do tý doby myslím na slova mojí maminky: hlavně přežít!


3 komentáře:

  1. Drzim palce 😊 mam 5 deti a posledni dve spaly se mnou, protoze bez spanku bych nebyla schopna to zvladnout. Nastesti u me spaly jako dudci 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Pět dětí, to už vyžaduje hodně odvahy, trpělivosti a uskromnění :) Vždycky jsem chtěla mít tři, ale druhý nespavec mi nějak zkřížil plány :)

      Vymazat